Alej mezi Drahonicemi a Libyní zapůsobila na mne jako zjevení. Proč? Vždy, když jezdím na výlety, prostuduji mapy, abych věděl, co uvidím cestou, než dorazím do cíle. Jedu vám z Lubence, v kapse klíč od Muzea vitráží, které se nachází v kostele sv. Jiljí v Libyni. A najednou projíždím tunelem. Tunelem topolů černých. Po prohlídce muzea pokračuji přes geologickou expozici NS okolím Lubence na Vochlickou rozhlednu. Také s klíčkem v kapse. A zpátky přes výšinu K Vescům. Dechberoucí kruhový rozhled, mnohem rozsáhlejší než z rozhledny. A přímo pod sebou... naše Topolová Alej. Když jsem se vracel do Lubence, zastavil jsem a nemohl se vynadívat a s Jaroslavem Seifertem „všechno ve mně začlo zpívat, zpívat i plakat: Maminko má, jak je to krásné u nás doma“.
P.S. Klíče od muzea a od rozhledny půjčují dobří lidé ve Skloartu v Lubenci.
P.S.S. Pro svoji majestátnost si myslím, že by se mohla zanést do map. Nebo ne?! Možná je to tak lepší, objevit takové dechberoucí zjevení při svých cestách náhodou...
