U starého mlýna v Dobroticích odbočíš nahoru, a podél plaňkového plotu, skrz louku a plané trnky, vystoupáš na polní cestu. Pokud nejsi místní, asi sem jen těžko zabloudíš. Žádná turistická stezka, žádná památka vůkol. Jestli ovšem místní seš, pravděpodobně tě píchne u srdce: „Tady jsem doma…“
Každý Tvůj krok střeží svatý Hostýn, koneckonců jako všechno v podhostýnském kraji. Představuju si, že právě takovými travnatými stezkami lidé dříve putovali mezi vesnicemi, případně poutí právě až na svatý kopec… Dole pod stezkou, po pravé ruce ve směru od Dobrotic do Jankovic, vede asfaltová cesta. V rychlosti jízdy si stromořadí na vrchu asi jen těžko všimneš. Možná jako pozorného spolujezdce tě zaujmou kulaté koruny stromů vinoucí se jako korálky na šňůrce… Nahoře tě bzučení aut možná bude chvíli obtěžovat jako protivný hmyz, ale foukne-li správně vítr, zvuky civilizace jsou pryč…
Po levé straně souběžně vede jiná polní cesta, která je historicky mnohem čitelnější. Leží na ní samota, kdysi panský dvůr, a místu, kde se nachází, se říká „Želkov“. I k němu vede alej, mnohem starší a vzrostlejší. Z lip a kaštanů. Cestou, kterou lemuje, dříve kráčeli od Holešova vězni k šibenici. Když cestou kráčeli, vzdychali a „želeli“ svých skutků. Nevím jak ostatní, ale já při putování touto cestou vždycky pociťuju nepříjemnou úzkost, i když krajina kolem je kouzelná…
Moje osobní domněnka je, že možná i z tohoto důvodu lidé časem vychodili cestu souběžnou, nezatíženou energií minulosti. Přiznávám, že nevím, kdy a proč bylo nové stromořadí vysázeno. Dle vzrůstu stromů to ale zřejmě příliš dávno nebylo. Podél cesty se nenachází žádná drobná sakrální památka ani památný kámen. Myslím, že to je dobrá zpráva o současné generaci i pro současnou generaci… Že i v dnešní době se sází stromy… A že stále existují místa, kde se můžeme „podepsat“ do krajiny, třeba nějakým uměleckým objektem, které místo přiblíží vnímavým jedincům budoucích pokolení…
