Alej vede podél úzké silnice od Rožnovského jezdeckého areálu pod hradem Rožnovem až k odbočce na Vidču. Silnicí vede téměř 212 km dlouhá Cyrilometodějská cesta z Velehradu až do polského města Wisla, která propojuje tři velká pohoří, tj. Beskydy, Hostýnské vrchy a Chřiby.
Stromy v aleji nekošatí, ale jsou nezvykle vysoké. Podle letmého pohledu se nezdá, že by byly koruny proschlé a mohly ohrožovat procházející či projíždějící návštěvníky. Mohou tak ještě mnoho let dělat radost jak v době květu, tak i svou úrodou kaštanů.
Pozoruhodná je historie hradu Rožnov. Byl postaven okolo roku 1267 olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka jako ochrana hranic před nájezdy z Uher. Biskup Bruno byl zcela výjimečnou osobou. Jako pravá ruka krále Václava I., ale zejména pak Přemysla Otakara II. je pokládán za průkopníka kolonizace středověké Moravy. Pomocí lenního systému totiž zalidňoval dosud neobydlené oblasti, hlavně na Drahanské vrchovině a pak území mezi Odrou a Ostravicí, Opavsko, Osoblažsko. V jeho listině z roku 1267 je například poprvé zmíněna kolonisty založená Ostrava. Na Moravě založil vedle zmíněné Kroměříže hrady Mírov, Blansek (též Blansko), Fulštejn, Šaumburk a další. Podílel se také na založení města Uherské Hradiště. Nejen to, aktivně se zabýval reformou církevní správy. Na Moravě začal obnovovat stávající a zřizovat nové děkanáty. Také pořádal s farním klérem synody (první roku 1252). Zřídil úřad biskupského soudce, tzv. oficiála. Založil i úřad scholastika, který měl na starost kapitulní školu. Mluvil několika jazyky a často stál v čele přemyslovských vojsk, v té době to ještě nebylo u duchovních nic neobvyklého. Ale protože nic netrvá věčně byl hrad roku 1539 na příkaz císaře Ferdinanda I. první pobořen, protože poskytoval úkryt loupežníkům. Ve druhé polovině 19. století dostali občané Rožnova povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí, což se jim do značné míry také podařilo.
