Cestu, která vede po bývalé hrázi někdejších rybníků mezi Nemošicemi a Mněticemi lemuje v jejím 2 km úseku mezi poli a pastvinami staré jabloňové stromořadí vysazené v 50. letech 20. století*.
Tato alej není majestátní jako třeba staleté lipové či dubové aleje podél královských cest a může se zdát být úplně obyčejná, pro toho, kdo ji každý den míjí cestou do práce či z práce, ale ,,jabka'' z ní jsou ,,dobrý" a štrůdl z nich chutná tak jak má; v korunách poskytnou místo pro odpočinek lovem znavené poštolce a v budce rodině sýkorek, v trouchu dřeva starých kmenů zas místo pro vývoj a život larvám páchníka či zlatohlávka a u paty kmenů ve vysoké trávě zajícům a bažantům… A když na jaře přes tři sta jabloní rozkvete a bzučí včelami, tak rozhodně nechceme, aby se ta krása, kterou si mnohdy pamatujeme ještě z dětství, pomalu vytratila a zanikla tak jako jiná stromořadí podél silnic v okolí Pardubic a místo ní zůstalo jen prázdno a pravidelně udržovaný příkop.
V posledních letech se náš Městský obvod Pardubice IV snaží ve spolupráci s panem Vítězslavem Hauptem a jeho projektem zapomenuteodrudy.cz a nyní také s Okrašlovacím spolkem U Svaté Trojice, z. s. a ČSOP Pardubice, z.s. zachovat tuto alej jako dědictví po našich předcích.
Starým stromům věnujeme potřebnou odbornou arboristickou péči, nejen z důvodu zajištění jejich provozní bezpečnosti s ohledem na provoz na frekventované místní komunikaci, ale také jejich zachování jako unikátních biotopů.
Snažíme se podpořit funkci biokoridoru, jehož význam stoupá zejména v podmínkách intenzivně obhospodařované krajiny, v níž se jabloňové stromořadí nalézá.
Dále se snažíme i o podporu této aleje jako významného dochovaného krajinotvorného a estetického prvku jako součásti nížinné krajiny v povodí řeky Chrudimky, kdy komunikace a stromořadí které ji doprovází, vizuálně rozděluje nejnižší partie oblasti, kterou Chrudimka protéká a první výrazné vrásy, na vršku s obcí Ostřešany a její osadou Ostřešánky.
Každoroční dosadbou desítek nových stromků se snažíme nejen o obnovu, ale také o zachování starých odrůd jako ,,zemědělské paměti" či ,,krajinných tradic" střední Evropy, kdysi tak přirozeně doprovázejících hospodaření v krajině, tak aby i naši vnuci jednou mohli ochutnat ječniště, jadrničku, parménu, holovouské malinové, kominíčka, boskoopské, zvonkové, hřebíčkové či řehtáče.
*doplňováno v 70. letech 20. stol.
