Tohle je alej kousek od místa, kde bydlím. Jsem třetí generace naší rodiny, co touhle alejí každý den prochází. V poslední době kvůli laxnosti a neochotě politiků hrozí, že se alej poškodí při novém dláždění a rekonstrukci. Nedovedu se smířit s tím, že by zrovna moje generace musela sledovat, jak stromy kvůli zanedbání usychají a musí se pokácet. Přitom dendrolog většinu označil za zdravé a perspektivní. Tahle tří řadá alej s krásným secesním kostelem přežila obě války, bombardování, nacisty, komunisty i divoké devadesátky. Teď je všem všechno jedno a nikdo o náměstí ani o stromy nechce pečovat. Husovice mají úplně zbytečně pověst nebezpečné čtvrti plné "problémových" spoluobčanů a šetří se na údržbě i stavu laviček a košů. Přitom jde o unikátní, okouzlující místo. Dovede mě uhranout i po těch letech, ať sněží, prší nebo padá listí. Žádné takové místo v Brně není a troufám si říct, že je místo vzácné celorepublikově. Vpravo je stará základní škola, kam jsem chodila. Přála bych si, aby o alej povedlo co nejlíp pečovat, okolí citlivě zrekonstruovat a vést děti z místní školy k péči o prostor, kde žijí. Myslím, že se tu odehrála spousta lásek, hádek, dojetí, vzteku a ta alej to v sobě nese jako paměť. Stojí za to ukázat, že to bereme jako společenskou hodnotu a prioritu. Doufám, že se na zoufalou situaci povede upozornit a zachráníme alej pro další generace.