Taky si říkáte, že něco uděláte, a pak to pořád odkládáte na "až někdy"? Až bude čas, vyfotím ten krásný starý dům… A dům už dávno nestojí… Až bude čas, navštívím ten rozkvetlý ovocný sad… A sad už dávno dokvetl… Takto jsem roky projížděla kolem nádherné březové aleje vlakem za svým mužem na sever… A roky kolem ní s mužem občas ze severu projedeme zpátky do rodného kraje za mámou… Člověku dojde, že to „až někdy“ není nekonečné, a když má štěstí, dojde mu to zavčasu, aby tohoto poznatku mohl využít… A tak jsem se jednoho podmračeného podzimního dne rozhodla, a k aleji si zajela s foťákem. Procházet mezi „žebry“ bříz bylo stejně působivé jako alej léta pozorovat zvenčí.Ani online, ani offline jsem konkrétní info o aleji nedohledala. Pročetla jsem stránky obce, stejně tak i cedule ve vesnici popisující místní pamětihodnosti, ale jak je alej dlouhá, proč je zrovna březová, či kdo, kdy a proč ji vysadil, jsem se nedočetla. Vlastně ani není mezi dominantami Osíčka zmíněná… Možná právě teď a ne „až někdy“ je fajn příležitost z obecních kronik či jiných zdrojů informace o aleji vytáhnout a aleji nějakou tu informační tabuli, jakou mají třeba kamenné památky, taky dopřát…
P.S.: Účetní obce byla ochotná, a nahlédla do písemností na úřadě, v nichž zjistila, že alej byla vysazena v sedmdesátých letech z iniciativy jednoho místního občana. Ten začal stavět naproti kolejím přes cestu rodinný dům. Vadily mu silné větry, které foukaly z polí. Se sázením mu nakonec pomohli i ostatní sousedé a také místní lesní správce, který mu zapůjčil sázecí stroj. Takže alej byla vysázena jako větrolam. Je dlouhá cca 170 metrů. Děkuji za doplnění informací.
