Javorová alej, spojující město Smržovku a obec Novou Ves nad Nisou, lemuje cestu, která se postupem let proměnila ve frekventovanou silnici, po níž nejezdí jen osobní auta, ale i kamiony a autobusy. Paradoxně alej ústí do průmyslové zóny města Smržovky, ale zároveň se nachází v blízkosti pramene mezinárodní řeky Nisy. Právě tato skutečnost rozvířila debatu o tom, zda má přednost příroda před zástavbou plnou výrobních hal, ty v nějakém počtu v místě, bohužel, už jsou, ale zatím se povedlo, že hlas zdravého rozumu dalšímu rozšiřování zabránil. Zatím. Alej je němým svědkem a zároveň důkazem, že smyslem života každého z nás by měla být sounáležitost s bytím těch, co přijdou, až my zde nebudeme, protože i naši předkové ochraňovali půdu a vodstvo pro příští generace. Javorová alej není možná hvězdnou alejí, která v době květu nadchne svou vůní a malebností, ale vše si vynahradí v době podzimu, kdy listy okouzlí všechny průchozí i projíždějící svými barvami. Javorová alej není dokonalá svou jednolitostí, javory mají značně rozlišnou tloušťku kmene, protože zastupují různé druhy své čeledi. Jisté ale je, že podle tloušťky kmenů byla alej vysázena před více než sto lety v původním počtu padesáti pěti stromů, v současné době jich zbývá třicet. Během své historie přišla tato jizerskohorská alej o šest javorů, které vyvrátil silný vítr, to se stává. Smutné je, že v posledních pěti letech zmizelo dalších devatenáct stromů, a to vlivem nadměrně zvýšené dopravy, zejména díky těžkým strojům, a v neposlední řadě kvůli zimnímu solení silnic. Naše alej je typickým mementem dnešní doby: Obyčejných pár stromů, na nichž přeci nezáleží. Naopak. Právě smržovská alej je symbolem toho, že je smysluplné hájit přírodu proti, často nepochopitelným, záměrům, zachovat ji pro příští pokolení a v neposlední řadě tak uctít odkaz těch, co žili a pracovali v našem městě před námi.
