Alej na Pohoři v Zašové - důkaz že naděje umírá poslední, příklad nevzdávat snahu za záchranu přírody do poslední chvíle i v situaci, kdy se zdá, že je již pozdě, nemá to cenu a smysl. Příběh malebné přírodní aleje na Pohoři v Zašové v Beskydech na Valašsku se od loňského podzimu stal také příběhem upřímné snahy a naděje zachránit kus krásné přírody,příběhem snahy na poslední chvíli odvrátit jistou zkázu řady krásných zdravých stromů navzdory velmi pokročilé situaci i v době, kdy celá mašinerie projektu takzvaných protipovodňových opatření navazujících na takzvané komplexní pozemkové úpravy byla dávno rozjetá, stavba dokonce zahájena, staveniště předáno firmě, takže kácení již tzv. nic nestálo v cestě, jen se čekalo na konec vegetačního období a datum 1.listopadu, kdy se již mohlo začít kácet. (Do toho data zbýval přibližně týden.)V průběhu loňského září a října byla řada místních lidí překvapena označením desítek až stovek zdravých pěkných stromů nasprejovaným písmenem "K", jak v aleji tak nedalekých lesích. O tom, že by se měly kácet stromy prakticky kousek za jejich domy a dále v lese vlastně nic nevěděli, nikdo o tom neinformoval, značka na stromě pro ně byla jedinou informací. Někteří telefonovali na obecní úřad, co to všechno znamená.Vedení obce se tedy snažilo situaci vysvětlit na schůzi zastupitelstva obce na sklonku října, kde na téma záměru kácení přišla řeč mimo oficiální program.
Přítomným občanům však bylo mimo jiné sděleno či spíše tlumočeno, že nyní je již projekt v takové fázi, že není možné dělat změny a to ani změny dílčí, protože by to znamenalo, že by stavba byla zastavena v celém rozsahu. Tedy projekt tzv. protipovodňových opatření v hodnotě cca 60 milionů Kč, na jehož realizaci obec čekala mnoho let a který ji ze 100 % zafinancuje Státní pozemkový úřad, tedy bez spoluúčasti obce.Vedení obce tedy snahu zachránit stromy nepodpořilo a situace se tak tehdy díky tomu jevila jako beznadějná a uzavřená kapitola. Ne nadarmo se však říká, že "naděje umírá poslední". A tak v následujících dnech z diskuze mezi lidmi/občany, kteří se o osud stromů zajímali a nebylo jim to jedno , vyplynulo, že to přece jen úplně nevzdáme a pokusíme se využít poslední možnosti: založit petici a požádat o pomoc ekologické organizace, požádat o pomoc média.
Ke vzniku petice přispělo velkou měrou to, jak již bylo zmíněno dříve, že kácení řada místních lidí považovala za nesmyslné a vadilo jim to. Stromy a celá alej jim za celá léta již přirostla k srdci. Mimo ně si toto místo v té době připomněli i lidé, co zde třeba delší dobu neprocházeli a znovu si tak uvědomili jedinečnost těchto míst. Petice tak vznikla z malinké zbývající naděje, že dokud stromy ještě stojí, tak přece musí také stále existovat byť malá šance na jejich záchranu. Vznikla i z hlubokého přesvědčení a lásky k tomu krásnému a že nemůžeme dopustit, aby tady během pár okamžiků neprozřetelně a bezohledně zaniklo to krásné, co vznikalo dlouhé desítky let a po čem zůstane nejen hluboká jizva v krajině, ale také v myslích a srdcích lidí. Navíc v době, kdy stále pociťujeme dopady obrovské kůrovcové kalamity, donedávna i období zhoršujícího se sucha, mluví se o celosvětových klimatikých změnách přece není normální likvidovat takové množství zdravých vzrostlých stromů, byť by byly důvody a účely sebeušlechtilejší a náhradní výsadba přebohatá. Petici se nám tedy podařilo v posledním říjnovém týdnu sestavit, šířit zprávu o snaze zachránit stromy, kontaktovat ekologické organizace jako Arnika, Hnutí Duha, Vsetínské Fórum, ČSOP Valašské Meziříčí, Hnutí Brontosaurus a další). Požádali jsme i média, ale to byla kapitola tak trochu sama pro sebe, aspoň v té fázi. Koho zajímají nějaké stromy, stručně řečeno. Jak k tomu řekl jeden ochránce, pokud nebude pod tím stromem zakopaná mrtvola, tak nějaké stromy nikoho nezajímají a televize tam nepřijede. Škoda, že jsme neměli tušení o tzv. Ekolistu - internetovém kanále, tam bychom prostor pravděpodobně dostali. Závěr loňského října a počátek listopadu pro nás bylo velmi hektické a náročné období zejména z důvodu obav, že "bude zničeno pěkné", ale také kvůli časové náročnosti těchto snah a v neposlední řadě to, že vedení obce snahu neslo s velkou nelibostí, což dávalo najevo ve svých vyjádřeních a na jehož stranu se přidávali i někteří občané, kteří nás obviňovali, že tím ohrozíme občany, jejichž domy jsou vyplavováním ohroženy. Nicméně termín kácení - tedy první respektive 2. listopad (protože 1.listopad připadal na neděli, což není pracovní den) se blížil a petice s přibývajícími podpisy bohužel neznamenala ještě žádnou záruku, že obec a státní pozemkový úřad přehodnotí své plány a bude hledat jiné ohleduplnější řešení. To se také nestalo, takže během pondělí již bylo zahájeno kácení. Jak se ukázalo při večerní procházce již za tmy, velkému dubu u vyhlídky již bylo uřezáno několik velkých korunních větví a pokáceny dva menší stromy v jeho blízkosti. V tu chvíli se naděje zdála ztracena a další snahy marné. Navzdory tomu nebo i právě proto jsem ještě pozdě v noci požádal prostřednictvím e-mailu vedoucícho ochránců ve Valašském Meziříčí pana Dvorského, zda by se mohl do aleje dopoledne přijet podívat a pokusit se alespoň zhlediska odborníka zhodnotit reálný stav věci, zda naše snaha za záchranu měla vůbec smysl a dokud většina stromů ještě stojí. Pan Dvorský brzy ráno odepsal a přislíbil, že se na místo ještě přijede podívat ale, že se ještě staví pro kolegu - ochránce a lékaře Tomáše Husu ze Vsetína.
Přestože práce na kácení tedy v úterý 3.listopadu dopoledne pozvolna pokračovaly, návštěva aleje touto dvojící v tento den byla klíčovým okamžikem v její záchraně. Vedoucí ČSOP VM pan Dvorský na místě v aleji za přítomnosti vedení obce p. starosty a místostarosty sdělil, že se opravdu jedná o významný krajinný prvek a stojí za to jej zachránit. Pan Husa se pro jistotu obrátil na Českou inspekci životního prostředí a požádal je, aby situaci přijeli prověřit.
Mezitím byli dřevorubci požádáni, aby do té doby přerušili kácení.
Kontrola České inspekce přijela na místo asi za 2 a půl hodiny z Brna, tedy poměrně rychle, vedení obce přivezlo do aleje dokumentaci a začalo přezkoumání záležitosti. Po chvíli bylo pracovníky ČIŽP konstatováno, že v projektové dokumentaci je na rozhodnutí o kácení chybně uložena náhrádní výsadba a dále chybí posudek vlivu stavby na krajinný ráz, jelikož se jedná stromořadí nacházející se navíc v blízkosti CHKO Beskydy. Obratem bylo kácení ze strany ČIŽP pozastaveno a s vedením obce odjeli na obecní úřad, údajně ještě detailněji prověřit dokumenty. Jak příznivý obrat v situaci tím nastal, jaké blaho nastalo, jaká naděje svitla ! Stal se malý zázrak. 5. listopadu pak bylo kácení ze strany ČIŽP oficiálně pozastaveno. V celém snažení to byly zlomové okamžiky a od této chvíle začal počet podpisů na petici raketově narůstat. Své v tom nepochybně sehrála pohotová textová reportáž Tomáše Husy na Ekolistu a jeho facebooku. Spolu s jeho kolegou Michalem Bergem za dalších 10 dnů přijeli do aleje dokonce natočit i krátké video, které zveřejnili na internetu.Za pár týdnů se nám navíc podařilo vlastními silami pomoci rozboru povodí vyvrátit tvrzení vedení obce , že plánovaná opatření v aleji jsou nutná k ochraně domů před povodněmi, protože z rozboru vyplynulo, že úpravy v aleji budou se v dotčené zástavbě znatelně prakticky vůbec neprojeví, jelikož ta opatření se týkají pouze 15 % z celkové plochy povodí a zbývající většina - tedy 85 % plochy zůstává nadále neřešeno, v důsledku čehož budou dotčené domy nadále ohrožovány.
Přírodní alej na Pohoři lemuje zpevněnou polní cestu s minimálním provozem, kde projede jen několik málo aut za den, takže i z toho důvodu se stala oblíbenou a využívanou trasou třeba ke každodenním vycházkám se psem, maminek s kočárky nebo vycházkou rodin v neděli odpoledne či běhání a tak podobně. Ostatně jiná trasa tu poblíž ani není, pak až kousek výš v lese na úpatí zalesněného hřebene kopce Pohoř s níž pak dohromady tvoří součást hezkého okruhu. Alej začíná kousek za posledními domy v místní části Pohoř poblíž vodojemu odkud se klikatí a stoupá svažitým polem nad ní, loukou pod ní a je spojnicí s blízkým lesem a pasekami za ním směrem k sousednímu Zubří. V místech kde cesta vystoupá na horizont - ještě kus před lesem, ocitnete se u statného dubu, který se zde hrdě vypíná a se svou velikou korunou tvoří jakousi místní dominantu. Odtud je vyhlídka do širokého okolí a tak tu před asi 10 lety bylo umístěno i turistické posezení s mapou a rozcestníkem. Velmi působivou součást této aleje tvoří asi 5 mohutných různě rozmístěných dubů, z nichž dva se nad cestu mírně sklání. Mimo těchto několik dubů alej je alej tvořena dalšími druhy stromů jako lípy, osiky, habry, třešně, břízky, jabloň, vlašský ořech a další třeba i velmi mladé stromky ještě s ochranou proti okusu, včetně řady keřů černého bezu či ostružin.
Bohužel o těch největších výše zmíněných stromech už vlastně musíme mluvit pouze v minulém čase, protože na jaře 18.března byly nařezány neznámým pachatelem, shodou okolností několik hodin před natáčením reportáže Českou televizí. Poněvadž zářezy do kmenů byly velmi hluboké - do třetiny až poloviny, musely být tyto stromy z bezpečnostních důvodů pokáceny.
Věcí které se kolem této kauzy za celou dobu udály by snad již vydaly na tenkou knihu.
Našim cílem není vyhrát v této soutěži s velmi pozoruhodným tématem, jimž aleje nepochybně jsou, nybrž mít možnost účastnit se a prostřednictvím toho podat
svědectví, snad užitečné zkušenosti a předat naději dalším lidem a alejím na jiných místech, což nás naplňuje a jsme za tuto možnost velmi vděčni.
