Důvod nominace: Do této kouzelné aleje s malým lesíkem kol ní se jezdím často na jeden den i více rekreovat, neboť takový skvost se málokdy vidí. Říkám domorodcům, že je to „Perla Peček“ a obrovská vzácnost. Celá alej živá nádhernou zelení, stromy rovné, štíhlé, sahají do velké výše…
Rozpovídala jsem se o ní s pány, kteří mi dokonce řekli s nadšením, že ji sami sázeli se svým učitelem v roce 1954. Tenkrát byli všichni z toho nadšeni, šťastni, že se to povedlo. Rozpovídali se a vzpomínali – s povzdechem nyní.
Bohužel, alej je asi tři roky pryč, pokácená. Zbytečně. Prý aby na někoho nespadla větev. Přitom nebývá zalidněná, je v ní úžasný klid. Proto jsem si ji na památku vyfotografovala. To jsem ještě netušila, že zmizí zakrátko. Kdyby se takto uvažovalo stále, museli bychom asi stromy pokácet všude.
Nyní jsou místo topolů vysázeny malé javory, ale jen po jedné straně. Již to není alej.

Autor: Emílie Puldová