Ačkoliv není toto stromořadí příliš dlouhé, má své kouzlo a vždy, když tudy procházím, mě cosi přiměje podívat se vzhůru do košatých korun...

Tato alej roste po obou stranách chodníku od budovy starého gymnázia až k průchodu na náměstí. Tím, že obklopuje tuto velmi využívanou pěší cestu, roste její význam, a to nejen estetický, ale i mikroklimatický. Stromy totiž nejen stíní, ale navíc pomocí odparu aktivně ochlazují okolí, čímž výrazně tlumí letní žár. To ocení zejména starší lidé, kteří si zde mohou odpočinout od letních veder a případně i posedět na lavičce.

Navíc je to jedna z posledních vzrostlých alejí, které v Rokycanech zbyly (a dokonce jediná, která roste přímo v původním historickém centru). O to cennější je tato alej pro naše město a já doufám, že se ji podaří zachovat i pro další generace.

Rostou zde hlavně lípy, dále několik javorů a jeden vzrostlý jerlín japonský, největší strom svého druhu v Rokycanech. Dříve na tuto alej ještě navazovala alej sakur, které ale byly v minulých letech vykáceny.