Alej nářků je součást tzv. Raymannova parku, dnes Smetanových sadů. Alej nářků (původně německy Klagenallee) je součástí parku anglického stylu a navazujícího lesoparku vpravo od říčky Bělé, který se rozprostírá naproti bývalému bělidlu firmy Regenhart&Raymann nedaleko centra města Jeseníku. Tvoří ji místy jedna řada, místy dvě stromořadí povětšinou buků. V současnosti je asi ve dvou třetinách délky přeťata komunikací Husova ulice, za níž pokračuje v parčíku u tzv. Raymannovy vily, jednoho z původních sídel rodu. Stáří stromů v aleji je různé, nejstarší exempláře ale určitě pocházejí z roku výsadby aleje, tj. 1827 a jsou tudíž 189 let staré. Po levé straně chodníku (po toku Bělé) je v současnosti 69 stromů-buků různého stáří a 6 jiných druhů stromů (lípa, dub, javor). Na straně pravé roste 91 buků různého stáří a cca 20 stromů jiného druhu (lípa, javor, smrk). Některé jsou napadeny chorošovitou houbou, u jiných bylo provedeno ne zrovna odborné ošetření a prořez. Menší část aleje u Raymannovy vily je tvořena 32 buky. Název se vztahuje k historii jejího vysazení a odráží bídu tehdejších přadláků a tkalců ve Frývaldově (Freiwaldau, nyní Jeseník). Až do poslední třetiny 20. let l9. století byl tento pozemek zanedbaný, zarostlý houštinami. Vlastníkem pozemku byl Josef Raymann (1770 –1844), továrník a zakladatel významného textilního podniku na výrobu damašku v Jeseníku. V roce 1827, kdy byl Josef Raymann starostou města, propukl ve městě hladomor. Tehdy dal Raymann ve snaze pomoci a zmírnit důsledky krize odklidit suť, srovnat plochu a vysadit park, včetně exotických stromů. Podél pravého břehu Bělé byla vysázena buková alej, které se již tehdy říkalo Alej nářků. V roce l933 byl v bukové aleji osazen mramorový kámen s nápisem: Raymannův park věnovaný městu Frývaldov firmou Regenhart&Raymann na památku jeho zakladatele Josefa Raymanna. V roce l906 byl park včetně aleje předán firmou Regenhart&Raymann do vlastnictví a správy města.