Lipová alej v Buchlovicích: Živé svědectví historie, které těší generace
Píše se rok 1805. Hrabě Leopold I. Berchtold, známý svým hlubokým humanismem a lidumilností, nechává v Buchlovicích postavit lazaret pro raněné vojáky z napoleonských válek. Právě v této pohnuté době byla podél cesty vedoucí k lazaretu vysazena majestátní lipová alej. Stromy měly přinášet klid, stín a naději těm, kteří v tehdejších těžkých časech hledali pomoc a útočiště.
Čas plynul, vojenský lazaret se později proměnil v civilní špitál vedený obětavými řádovými sestrami a dnes toto historické místo slouží jako domov pro seniory. Přestože se svět kolem nepoznatelně změnil, jedna věc zůstává: sedm starobylých lip z původní aleje stále věrně zdobí cestu k dnešnímu domovu.
Tyto stromy nejsou jen němými svědky dějin, ale pro mnohé i hluboce osobním poutem s minulostí. Mezi obyvateli domova žije i pětadevadesátiletý pamětník, Jan Horák, který touto alejí prochází každý den. Jako malý chlapec tudy spěchal do špitálu pomáhat řádovým sestrám a už tehdy ho tyto lípy provázely. Dnes, o desítky let později, pod nimi kráčí znovu. Obdivuje koruny stromů, které jsou ještě starší než on sám a které v sobě nesou vzpomínky na dětství, na staletou historii Buchlovic i na šlechetný odkaz rodu Berchtoldů. Ten kdysi malý chlapec, pan Jan Horák, který v časopise našel článek o této soutěži si přál, aby i jeho milá alej byla nominována. Ne snad, aby vyhrál nějakou cenu, ale aby se ostatní lidé o této historické aleji také dozvěděli.
