Alej je svědkem minulosti, aktuálním symbolem vzdoru obce a jejích obyvatel vůči nevhodné legislativě a symbolem sounáležitosti ke krajině domova.
Smíšená alej při silnici ze Studánky na Písařovu Vesci vytváří tvar rozvolněného písmene S. Propojuje
dva větší lesní celky a rozděluje vpravo i vlevo ležící podmáčené pastviny. Nesouvisí úplně ani
s jednou z vesnic, jejichž spojnici lemuje. Je tak trochu cizí a ničí, tak, jako celý tento příhraniční kraj.
Staré lípy, duby, olše a javory, kterými je tvořena, přitom nesou svědectví o odcházejících i nově
příchozích zdejších obyvatelích. A také svědectví o místu posledního odpočinku patnácti židovských
vězňů, kteří spolu s dalšími účastníky pochodu smrti z Tachova do koncentračního tábora Flossenburg
v dubnu 1945 na pastvině u aleje přečkali mrazivou noc a ráno již nedokázali vstát a pokračovat.
Místo hromadného hrobu bylo zapomenuto a znovu objeveno Tachovskými hledači v roce 2014. Ti
také objevili a obnovili litinový křížek, u nějž se drama odehrálo. Snahy obce Studánka na dosázení
chybějících proluk v těle aleje se nesetkaly s pochopením správce komunikace, který našel oporu
v silničním zákoně, ani s pochopením majitele sousední pastviny. Přesto obec snahu nevzdává.
Prostřednictvím nominace na Alej roku 2020 přitahuje pozornost místních občanů k osudu aleje
ponechané k dožití. Upozorňuje na krásu tohoto nenahraditelného krajinotvorného prvku a němého
svědka dějin místa našeho domova. Nominované fotografie jsou dílem Studáneckých.
